K zubaři chodím s respektem. Nemám totiž moc v oblibě
cizí ruce ve vlastní puse. Chápu, že je to nutnost, a tak se tam občas
zajdu podívat, abych zjisila, jestli už mi rostou moudráky nebo jestli
si nějakej červík, kterej bydlí v čokoládě, nedělá z mýho zubu přechodné
bydliště.
Posadila jsem se na lavičku před dveřmi ortodontisty,
který s mojí zubařkou sdílí čekárnu. Sotva jsem dosedla, vylezla z
ordinace sestřička a tlačila před sebou asi šestiletou holčičku, z jejíž
otráveného výrazu bylo možné zřetelně odvodit, že měla na odpoledne
teda trochu lepší plány. Sestřička otevřela vedlejší dveře do komory s
rentgenem, holčičku tam zastrčila, nastavila rentgen a povídá: ,,Táák,
tady do toho se zakousni, todle ti objede hlavu a než napočítáš do
třiceti, tak to bude hotový.“ Pak pustila rentgen a vylezla ven. Za dvě
vteřiny po ní vyběhla břečící holčička a vzlykala: ,,Béé, béé, já neumim
do třicetiii!!“ a schovala se na záchod.
Pak se přihnala paní,
které vypadl umělý zub, když jedla rizoto. Všechny nás předběhla. Z
ordinace odcházela po půl hodině, což rozzuřilo pána vedle mě a začal se
s ní hádat. Do toho bouchala maminka vyděšené holčičky na dveře od
záchodu a slibovala jí větrník a kakao v cukrárně. V čekárně začal
panovat trochu chaos. U recepce se objevil další muž, který si chtěl
koupit mezizubní kartáček, ale nevěděl, jakou velikost. Začal na
recepční a na sestřičku cenit zuby, aby zhodnotily míru rozlezlosti jeho
chrupu a něco mu prodaly. Do fronty se následně postavila maminka s
pubertálním synem, který si prý – jen tak z hecu – strčil do fixních
rovnátek kancelářskou svorku a nějak nejde ven. Syn se tvářil, že to má
na háku a že je uplně v poho, ale ta svorka mezi zubama mu trochu
ubírala na inteligenčním kvocientu. Vypadal dost směšně, musela jsem se
smát do šály.
Vrchol programu nastal v okamžiku, kdy se zjevila
paní s čtyřletýma dvojčatama. Jedno z dvojčat si okamžitě začalo malovat
(po zdi) a druhé z dvojčat se nepozorovaně vkradlo do kartotéky, kde
ukradlo dvě složky. Takové malé peklo na zemi.
Holčička ze záchoda
vylezla, až když maminka přihodila k větrníku ještě pendrek a pexeso s
Hello Kitty. Kartotéku paní recepční zkompletovala, hned jak prodala
pánovi mezizubní kartáček střední velikosti. Jak to dopadlo s
kancelářskou svorkou v rovnátkách nemám tušení – škoda.
Já jsem to
přežila bez úhony. Moudráky mi nerostou a žádnej kaz nemam. Ještě aby –
každou čokoládu totiž pečlivě prohlížim a ty, ve kterých bydlí zubní
červíci, zásadně odmítám!
Žádné komentáře:
Okomentovat