pondělí 11. ledna 2016

U zubaře

    K zubaři chodím s respektem. Nemám totiž moc v oblibě cizí ruce ve vlastní puse. Chápu, že je to nutnost, a tak se tam občas zajdu podívat, abych zjisila, jestli už mi rostou moudráky nebo jestli si nějakej červík, kterej bydlí v čokoládě, nedělá z mýho zubu přechodné bydliště.
    Posadila jsem se na lavičku před dveřmi ortodontisty, který s mojí zubařkou sdílí čekárnu. Sotva jsem dosedla, vylezla z ordinace sestřička a tlačila před sebou asi šestiletou holčičku, z jejíž otráveného výrazu bylo možné zřetelně odvodit, že měla na odpoledne teda trochu lepší plány. Sestřička otevřela vedlejší dveře do komory s rentgenem, holčičku tam zastrčila, nastavila rentgen a povídá: ,,Táák, tady do toho se zakousni, todle ti objede hlavu a než napočítáš do třiceti, tak to bude hotový.“ Pak pustila rentgen a vylezla ven. Za dvě vteřiny po ní vyběhla břečící holčička a vzlykala: ,,Béé, béé, já neumim do třicetiii!!“ a schovala se na záchod.
    Pak se přihnala paní, které vypadl umělý zub, když jedla rizoto. Všechny nás předběhla. Z ordinace odcházela po půl hodině, což rozzuřilo pána vedle mě a začal se s ní hádat. Do toho bouchala maminka vyděšené holčičky na dveře od záchodu a slibovala jí větrník a kakao v cukrárně. V čekárně začal panovat trochu chaos. U recepce se objevil další muž, který si chtěl koupit mezizubní kartáček, ale nevěděl, jakou velikost. Začal na recepční a na sestřičku cenit zuby, aby zhodnotily míru rozlezlosti jeho chrupu a něco mu prodaly. Do fronty se následně postavila maminka s pubertálním synem, který si prý – jen tak z hecu – strčil do fixních rovnátek kancelářskou svorku a nějak nejde ven. Syn se tvářil, že to má na háku a že je uplně v poho, ale ta svorka mezi zubama mu trochu ubírala na inteligenčním kvocientu. Vypadal dost směšně, musela jsem se smát do šály.
    Vrchol programu nastal v okamžiku, kdy se zjevila paní s čtyřletýma dvojčatama. Jedno z dvojčat si okamžitě začalo malovat (po zdi) a druhé z dvojčat se nepozorovaně vkradlo do kartotéky, kde ukradlo dvě složky. Takové malé peklo na zemi.
    Holčička ze záchoda vylezla, až když maminka přihodila k větrníku ještě pendrek a pexeso s Hello Kitty. Kartotéku paní recepční zkompletovala, hned jak prodala pánovi mezizubní kartáček střední velikosti. Jak to dopadlo s kancelářskou svorkou v rovnátkách nemám tušení – škoda.
    Já jsem to přežila bez úhony. Moudráky mi nerostou a žádnej kaz nemam. Ještě aby – každou čokoládu totiž pečlivě prohlížim a ty, ve kterých bydlí zubní červíci, zásadně odmítám!

Žádné komentáře:

Okomentovat