Martina a přísavka

      Minulou neděli nás čekala dlouhá cesta autem. Venku už svítilo sluníčko a ani dvouměsíční špína na okýnkách našeho auta neodfiltrovala sluneční paprsky tak dobře, aby neobtěžovaly našeho kojence ve spokojeném spánku. Rozhodla jsem se tedy aplikovat sluneční clony na obě zadní okýnka. Začala jsem na straně u dítka. Clonu jsem naprosto bezelstně a neohroženě pomocí dvou přísavek přilepila na okno a těšila jsem se z toho, jak má miminko stín a může spokojeně chrupkat. Než jsem ale stihla nalepit clonu i na druhé okýnko, první clona se sesunula. Zatím ještě v klidu jsem jí tedy znovu přilepila, přičemž se sesunula druhá clona. Nenechala jsem se tím rozhodit. Přísavky jsou nové a prostě se potřebujou trochu zajet. Tudíž jsem příštích 30 kilometrů nedělala nic jiného, než že jsem střídavě přilepovala stínítka na levém a pravém okýnku. Už po 19 kilometrech jsem se začala trochu zahřívat, nervozita stoupala a trpělivost klesala. Po každém opětovném odlepení přísavky jsem počítala do deseti ve snaze se uklidnit.
…tři, čtyři, pět, šest, sedum….
      Bohužel tahle metoda u mě přestala velmi brzo fungovat. Jednou jsem musela napočítat až do 93, než jsem byla schopná podívat se přísavce do očí a znova jí přilepit.
Janek už byl ze mě trochu v křeči a neustále opakoval, že je potřeba na přísavku plivnout. Do toho jsem se teda dvakrát nehrnula, tak jsem mu stínítko podala. Ať ukáže, co v něm je. Plivnul na přísavku, přičemž poplival sebe, přední sklo i řadicí páku. Naivně jsem poplivanou přísavku přilepila na okno, ta se samozřejmě pod proudem slin, které z ní ještě tekly, svezla líně až na sedačku.
…stotřicetsedum, stotřicetosum, stotřicetdevět….
      Poplivanou přísavku jsem otřela Jankovi o svetr. Dalších 30 kilometrů jsem hluboce litovala, že jsem za takovou blbost byla ochotná zaplatit v obchodě 149 korun a plně jsem ignorovala další Jankovy rady, z nichž rada s plivancem patřila mezi ty inteligentnější.
      Vzdala jsem to. Do okýnka jsem místo aplikace clony přivřela plenku a dítěti to, podle mě, bylo úplně šumák. Spalo, i když na něj z okýnka kapaly sliny.
…dvatisícestopadesátčtyři, dvatisícestopadesátpět….