Znáte to, že jo. Musíte být za 25 minut někde, kam cesta trvá 40 minut. Jste plní optimismu, že když ,,kopnete do vrtule“, tak to dáte za půl hoďky. Jenže:
1) To
by se vám nesměly kšíry kočárku zamotat do šílenýho klubka plnýho pásků a
přezek. Mě se zamotaly. Zoufale jsem je rozmotávala v autobuse. Byla jsem
příšerně vytočená, ale snažila jsem se působit naprosto vyrovnaně a sebevědomě.
Moje seběvědomí bylo ale tak neuvěřitelně nízko, že jsem úplně zapomněla na to,
že nějaké mám. Zatímco se mi ostatní pasažéři v mhd hlasitě smáli, já si
vybírala madlo, na kterém se na těch pekelných kšírách, co vypadají jako Santa
Klausovy kšandy, oběsím.
2) To
byste si nesměli – pokud jedete s kočárkem – vybrat stanici metra, ve
které je bezbariérový přístup zajištěn plošinou pro vozíčkáře místo výtahu.
Plošina jela rychlostí ,,nastup v dubnu, vystup v říjnu“. Ujely mi
tři metra a předběhl mě dědoušek o berlích.
3) To
by nesmělo pršet. Teda lejt. O deset minut mě zdrželo jenom to, než jsem obešla
parkoviště, které vypadalo jako bazén.
4) To
byste nesměli na eskalátorech poztrácet nákup, který vezete v košíku pod
kočárkem. Všechno jsem dole sebírala. Až na květák. A jestli ho někdo nesnědl,
tak tam leží dodnes.
5) To
byste nesměli ve spěchu na tramvajové zastávce narazit kočárkem do davu cizinců
a následně se jim ve třech jazycích omlouvat. Možná bych to ve výsledku zvládla
i francouzsky, ale jediná fráze, kterou jsem si ve francouzštině jistá, je :
,,Mám bratra. On je malý.“. Nepoužila jsem jí, už jenom proto, že nemám bratra.
6) To
byste se nesměli sedumkrát vracet domů, jestli jste vypli žehličku. Pak byste
prostě měli na všechno času dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat