Znáte to – ty fotky miminek v čisťounkých dupačkách, s tvářičkama jako broskvičky a s výrazem naprosté blaženosti a naplněnosti. Jo, taky takových pár máme.
Jenže i mimina mají svoje temné stránky, které s čistotou
a vyvoněností nemají vůbec, ale opravdu vůbec nic společného.
Třeba bobky – ty dovedou vzbudit neuvěřitelný zájem každého
batolete. I toho našeho, které asi nejspíš bude sochař. Skvěle mu totiž jde
vytvářet aranžmá z bobků a chrastítek. Velice estetické, věru. Stačí nechat
dítě chvíli bez pleny mezi hračkama a ono hned začne projevovat své výtvarné
nadání. To víte, takové výměšky dovedou vzbudit dětskou pozornost. Vzpomínám na
dovolenou s našimi přáteli, jejichž tehdy roční syn honil po podlaze v chatce
bobek pokličkou od hrnce. Děti jsou vynalézavé.
Dítko taky občas blinká. A pak všechno, co vyblinká, s obrovskou
soustředěností rozpatlá po naší dubové dřevěné podlaze. Joo, kdyby to tak viděl
Janek – už od prvních týdnů těhotenství má strach z toho, až nám jí dítko
počmárá fixama. No, kdyby viděl, co už stačilo s podlahou udělat, asi by z fixů
přestal mít obavu.
A o tom bordýlku, které dítko umí udělat při jídle, sem
ani psát nebudu. Utírání všeho (podlahy, zdí a nábytku) od naplivané zeleniny
je náš denní chléb. Jednou jsem se lekla, jakou má to naše dítko velkou rýmu,
načež jsem zjistila, to není rýma, ale jenom rozmixovaná cuketa v nose.
No co – stejně si myslím, že každé dítě, které nemá nikde
na těle zaschlý kus jídla, jako by snad ani nebylo dítětem.
Mýdlu zdar 😊.
Žádné komentáře:
Okomentovat