Čokookno

Uklízim ráda. Možná až chorobně ráda. Nesnáším špinavý umyvadla, opatlanou podlahu a mastnotu na obkladačkách v kuchyni. S tím vším pravidelně bojuju a špína tak má v našem bytě jepičí život. Jediná věc, která mě nechává chladnou, jsou okna. Ne snad proto, že by mě prach a ptačí bobky na sklech nijak nerozhazovaly, ale spíš proto, že mejt okna prostě neumim.

Když si všimnu, že nastal čas vzít švédskou utěrku a naznačit špíně, kdo je tady pánem, musím si už od rána vsugerovávat, že to bude hračka a že bude přeci skvělé vidět ven, aniž by si člověk myslel, že je venku mlha, pod mrakem nebo hoří stoh a do ulice se valí dým.

Ráno jsem plná optimismu. Koupím si ekologický čistič na okna. Nebudu přeci používat to modré svinstvo, které kontaminuje vodu a vysušuje kůži. Ani omylem. Ekočistič na bázi vody, alkoholu a neiontových tenzidů poslouží stejně tak dobře. Z práce se uleju trochu dřív, abych si doma zajistila soukromí a případní chytráci, kteří samozřejmě umí mýt okna lépe než já, byli ještě v práci.

Načnu si zdravou čokoládu s 85 % kakaa, uloupnu si kostičku, vyšvihnu se na židli a začnu rozpatlávat ekočistič po okenní tabuli. Hmm, vypadá to dobře, špína leze dolů. Ptačí trus to trochu kazí, ale to mě nevykolejí, dám si totiž ještě jednu kostičku čokolády. Hadr pravidelně máchám, čistič pravidelně rozprašuju a práce se jeví celkem zábavně a účelně. Za odměnu si dám další kostičku čokolády. Ne, radši dvě.

Pak slezu dolů ze židle a podívám se proti oknu zprostředka místnosti. To, že jsou všude šmouhy mě sice udivuje, ale nepřekvapuje. Vlastně jsem to čekala, že vyhrát tuhle bitvu nebude uplně jednoduchý. Nicméně proces pokračoval dál.

Poté, co jsem poosmé slezla a vylezla na židli, abych opravila šmouhy, začala mi docházet trpělivost. Neiontové tenzidy mě tentokrát o své síle teda moc nepřesvědčily. Došla jsem do koupelny pro modré svinstvo, nehledě na ekologii, životní prostředí a hebkou pokožku. Když už jsem si myslela, že jsem na správně cestě, přišel z práce někdo, kdo si myslí, že myje okna lépe než já a naprosto suverénně a neempaticky mě upozornil, že by to teda chtělo ještě trochu přelejsknout. Vyžadovalo to notnou dávku sebeovládání, abych po něm nehodila mokrej hadr nebo nestříkla okenu.

Ze zdravé čokolády zbyly dvě kostičky. Tohle taky nezabralo. Načala jsem čokoládu s malým množstvím kakaa, zato velkým množstvím bílého cukru, sušeného mléka a máselného tuku. V klidu jsem uklidila hadr a okenu a stahla žaluzie. Každý problém má své řešení.