Kamasútra

Vždycky, když jsem si uloupla kostičku čokolády a při učení jí labužnicky převalovala v puse, vzpomněla jsem si na léto asi před deseti lety. Bylo mi tenkrát šestnáct a dostala jsem od strejdy k svátku krásnou rudou bonboniéru. Prve jsem jí nevěnovala pozornost, ale po chvíli jsem si všimla, že je na ní velkým písmem napsáno Kamasútra. Nejdřív jsem několikrát za sebou rychle mrkla, jestli se mi to jen nezdá. Bylo to totiž napsáno velice ozdobně a připomínalo to spíš nějakou kresbu, tak jsem bonboniéru různě natáčela a zkoumala, jestli to opravdu není jenom obrázek. Ne. Opravdu na bonboniéře byl krásným starobylým písmem vyveden nápis Kamasútra. Nesměle jsem bonboniéru rozbalila. Tvary čokoládek uvnitř nezůstaly názvu bonboniéry vůbec nic dlužny. Přemýšlela jsem, jestli ti Indové vyobrazení na čokoládách mají kosti v rukou a nohou, protože ty gymnastické výjevy dávaly značný důvod o tomto pochybovat. Když jsem to sdělila rodince, tak nejdřív strejda zrudnul podobně jako krabice od bonboniéry a posléze mu došlo, proč se ta paní prodavačka v cukrárně, kde čokoládu kupoval, tak divně tvářila. Rozhovor prý pobíhal asi následovně: ,,Dobrý den, moje neteř má svátek, chtěl bych pro ni nějakou bonboniéru.“ ,,A jakou?“ zeptala se prodavačka a pokynula rukou směrem k hornímu regálu za kasou, kde byly bonboniéry vyskládané. ,,No, tak třeba tu červenou…“ Paní prodavačka se zatvářila trochu nesměle a povídá: ,,A nechcete radši nějakou jinou?“ ,,Ne! Mně se tahle líbí.“