Dovolená s vůni pantenolu

Jednou jsme byli na dovolené na Třeboňsku. Měla jsem krosnu, děravý boty a bundu, která se tvářila nepromokavě. Ovšem byla to jen její póza a promokavá byla. Jelikož celých pět dní pršelo, bylo to lehce náročné. Dvacet smažených sýru a hranolky, které jsem tam za tu dobu snědla, jsem trávila ještě v říjnu a oblečení ždímala ještě v listopadu. Byla to ale paráda, a to i když nemám ráda stanovaní, jelikož ve stanu nelze vytvořit systém ve věcech (pokud za systém ve věcech nepovažujete jednu velkou hromadu čistého oblečení, špinavého oblečení, obalů od jídla a jehličí).
     Pak jsme byli na Šumavě. Nějakým zvláštním nedopatřením jsme se ocitli uprostřed bouřky a větrník s mírně navinulým krémem z místní cukrárny způsobil, že se moje střeva daly do pohybu víc, než by se člověku v bouřce hodilo. Bylo to velmi napínavé. Janek byl rudej vzteky a nechápal, jak někdo může uprostřed horský bouře odbíhat s papírovejma kapesníkama za každej modřín, místo toho, aby běžel domu. Skoro mě tam nechal. Na oplátku jsem mu podstrčila šlehačkovej pohár z místní cukrány (popis následků by vystačil na samostatnou kapitolu).
     V Podyjí bylo krásně, i když hájovna, ve které jsme bydleli, trochu plesnivěla. Jedli jsme třešně a pili víno. Kam se hrabe větrník z místní pekárny.
     Na prodlouženém víkendu v Budapešti jsme jeli lodí po Dunaji. Nemám ráda vodu, protože voda je morká, a to uplně vždycky. A občas jsou v ní i ryby, což je pro mě katastrofa. Nevyděsí mě pavouk ani had, zato kapr ve mně dovede vzbudit takovej respekt, že do rybníka či jiných vodních biotopů radši ani nelezu.
     V Českym ráji bylo náramně, i když roztomilý roční synek našich přátel s oblibou čůral v chatce na podlahu. Byla to legrace. Často se mi v paměti vrací jeho zaujatý výraz, který při tom měl ve tváři. My jsme se smáli, jeho maminka v pokročilém stádiu těhotenství možná trochu zarůstala do země.
     Dovolená v Tatrách byla skvělá. Sice jsme už měli boty bez děr a opravdu nepromokavé bundy, zato jsme se hned první den zapomněli namazat opalovacím krémem. Celý týden jsme si tudíž natírali na škvarky spálenou kůži pantenolem, jehož vůni a chuť jsem cítila už i ze snídaně, občas jsem si ho dokonce ze zvyku dala místo pasty na zubní kartáček. Taky mě dost bolely nohy, ale pokud jsme si každé ráno rutinně olepila všechny kuří oka a puchýře, tak se v horách chodilo velice dobře. Na určitých místech jsem se sice trochu bála, zda na nás nevybafne nějaká nebezpečná šelma (medvěd, kapr, nebo jednorožec), ale žádný z tragických scénářů se nenaplnil. Uáá. Přežili jsme.
     Dovolená je fajn, škoda jen, že si kvůli ní člověk musí brát dovolenou :-).