Televize

Už je to téměř rok, co jsme polevili ze svých striktních zásad a pořídili si domů televizi. Tu bedýnku hříchu, která bere lidem duši, ideály, vlastní úsudek a zanechává v nich otisk amerických sitcomů, nekonečných seriálů a vulgárních realityshow.

Téměř okamžitě jsme měli s televizí problém, jelikož špatně chytala signál. Janek koupil anténu a postavil jí nahoru na knihovnu, odkud mi nemilosrdně odstranil všechny květináče s kytkama a podrobně mi vysvětlil, na jakou vzdálenost k anténě se můžu přiblížit já, květináč nebo cokoliv jiného. Pravidla byla dost přísná, ale naučila jsem se je respektovat. Byla mi přidělena i zvláštní poloha na pohovce, ve kterém jsem měla dovoleno sedět, abych nerušila signál. Běda, pokud jsem pokrčila nohu. Televize okamžitě začala zrnit a Janek pěnit. ,,To nemůžeš!“ upozorňoval mě nevrle a vždycky mě brnknul do kolene, ať koukám nohu zase rychle natáhnout.

                Po několika měsících soužití se zrnící televizí a nefunkční anténou jsme se rozhodli přivést si do bytu signál kabelem. Janek se vypravil za poskytovatelem internetu, zda by bylo možné náš tarif rozšířit i o televizi, načež mu slečna nabídla balíček šesti pornokanálů a poslala ho domů, protože nic víc nevěděla.

                Nevzdali jsme to a došli jsme si na jinou pobočku. Paní, která měla pobočku na starost, si posadila Janka ke svému stolku a mě odsunula do křesla schovaného za fíkusem, který se snažil z malinké komůrky v obchodním centru udělat přívětivý koutek. Vysvětlili jsme jí náš problém a ona se pustila do díla. ,,Mohu Vám nabídnout naší rozšířenou nabídku 170 programů, s internetem by vás to stálo jen 899 Kč.“ Janek se nedal:  ,,Děkuji, my máme zájem jen o základní nabídku programů, že jo, Marťo!“ Souhlasně jsem za fíkusem kývla. ,,Aha, aha – takže žádné dokumenty, filmy, sport, pohádky ani zahraniční zpravodajství?“ zpřísnila paní tón. Janek se nervózně ušklíbnul. ,,Ne, my máme zájem jen o základní nabídku programů, že jo, Marťo!“ Opět jsem za fíkusem souhlasně kývla. Paní se vyklonila, aby na mě viděla a zkontrolovala si, jestli opravdu souhlasím s tím, že budeme mít jen 50 programů. ,,No dobře, ani žádné filmy, jo?“ nevěřila a zeptala se potřetí. ,,Ne, opravdu jen tu základní nabídku,“ opakoval Janek a paní zjistila, že tady jí asi pšenka nepokvete a začala sepisovat smlouvu.

                Pak někam dlouho telefonovala a Janek mě pod stolem kopal do kotníku a nutil mě krást karamelky, které ležely v mističce pod fíkusem. Když paní přestala telefonovat s centrálou, začala nám nabízet televizi do tabletu či chytrého telefonu. Tentokrát se soustředila na mě. Nadzvedla tři větve fíkusu, přičemž mě načapala, jak si cpu do kapsy sedmou karamelku  a povídá: ,,Televize v tabletu je velmi praktická.“ ,,To jistě ano, ale my jsme konzervativní.“ odpověděla jsem. ,,No to já taky, ale když přijedu na chalupu, tak si moji sousedi hned půjčují tablet, koukají na něm na sportovní záznamy a pak mi za to nosí buchty a koláče!“ Začala jsem se smát, naštěstí mi jedna větev stále zakrývala obličej, tak to nebylo vidět.

                Odešli jsme opravdu jen se smlouvou na základní nabídku programů. Je jich tam padesát, ale použitelné jsou asi tak čtyři. Karamelky chutnaly hrozně – měly hořkou příchuť televizního a internetového byznysu. Ale co – aspoň si budu moct na naší pohovce konečně i lehnout!